HISTORIE

Vývoj názvu obce

V latinských, německých a českých textech se objevují tyto názvy obce Bílska :
v 16. století - BIELIBICZ, BIELSK, BYELSK, v 17. století - BILTSCH, BYLSKO, BILITY, BYLICZ,
v 18. století - BILSKO, BIRLITZ, BÍLSKO, BIELITZ a v 19. století - BILSKO, BÍLSKO.

Nejstarším písemným dokumentem, který měla vesnice v obecní truhlici, byla listina daná na Chudobíně na Hromnice roku 1672. Tou Ondřej Leopold Volčinský, svobodný pán z Volčína, pán na Chudobíně postoupil obci Bílsko les "Občiny". Bílsko zůstává součástí chudobínského panství až do roku 1850. Z událostí 19. století je nutno připomenout důležitý zlom, který přinesl rok 1848, kdy zhroucením starého feudálního systému bylo zrušeno poddanství a správní i soudní pravomoci vrchnostenských úřadů. Od roku 1850 byl zaveden nový systém státní správy, v němž se obec Bílsko stává samostatnou obcí, která je začleněna do politického a soudního okresu Litovel. V roce 1949 byly ustanoveny změny v systému územní správy a samosprávy, bylo zavedeno krajské zřízení a obec Bílsko se v rámci litovelského okresu stává součástí olomouckého kraje. Další územní reorganizace byla provedena roku 1960, kdy byl zrušen litovelský okres a Bílsko je připojeno k okresu Olomouc, který se stal součástí Severomoravského kraje se sídlem v Ostravě. V témže roce dochází ke sloučení obce Bílsko s obcemi Cakov a Loučkou. K další integraci dochází k 1.1.1980, kdy se Bílsko slučuje s Cholinou. Statut samostatné obce přinesl až rok 1990.

Přehled představitelů obce

1849 - 1856     Jan Knaibl ( poslední rychtář a 1. starosta obce)
1856 - 1863     František Sedlář
1863 - 1866     Josef Prucek
1866 - 1884     Josef Knaibl
1884 - 1885     Josef Spurný
1885 - 1888     František Kocvrlich
1888 - 1891     František Zapletal
1891 - 1897     Jakub Knaibl
1897 - 1900     František Zapletal
1900 - 1907     František Spurný
1907 - 1919     Hynek Duda
1919 - 1928     František Spurný
1928 - 1929     Hynek Duda
1929 - 1932     Stanislav Kocvrlich
1932 - 1941     Josef Tyl
1941 - 1942     pověřen Hubáček
1942 - 1944     František Spurný
1944 - 1945     Jaroslav Valčík ( do 5.5.1945 )
1945 - 1945     Václav Soudek ( do 11.7.1945 )
1945 - 1946     Josef Němec
1946 - 1954     Metoděj Koupil
1954 - 1957     František Spurný
1957 - 1960     Karel Čáslava
1960 - 1964     Otokar Novák
1964 - 1980     Oldřich Bednář
1980 - 1990     Stanislav Lattenberg ( obec sloučená s Cholinou )
1990 - 2006     Jan Grézl
2006 -  2014     Marie Grézlová
2014 -                Jaroslav Žák

Kostel Božského Srdce Páně v Bílsku

Kostel v Bílsku byl vystavěn především zásluhou Terezie Lžičařové,bratra jejího muže P. Josefa Lžičařa a cholinského kaplana P. Františka Ševčíka, otce této myšlenky.

Terezie Lžičařová věnovala velkou část svého dědictví na zřízení kostela a duchovní správy v Bílsku. P. josef Lžičař daroval roku 1898 k tomuto účelu 10300 zl. na zvony a varhany.

Projektantem stavby se stal stavitel Josef Brach z Loučky. Stavba byla dokončena v roce 1903 a byly zakoupeny zvony a varhany. Dne 4. října 1903 byl kostel, zasvěcený Božskému Srdci Páně, olomouckým arcibiskupem dr. Theodorem Kohnem slavnostně vysvěcen.

Kostel je sakristií spojen s bývalým klášterem řádu redemptoristů.

Pamětihodnosti

V Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek ČR jsou zapsána bílská boží muka z počátku 19. století a vedle stojící smírčí kříž pocházející z období 15. - 16. století.

K mnohým křížům se váží konkrétní legendy o zločinu, dokonce na některých z nich se zachoval vytesaný vražedný nástroj. Možná i bílský smírčí kříž v sobě skrývá příběh o děsivém činu, kvůli němuž byl, jako pokorné gesto podle starých právních zvyklostí smírčích soudů, vytesán do kamene rukou, která se dopustila nejtěžšího hříchu.

Do Seznamu nemovitých kulturních památek místního významu jsou zařazeny tyto pamětihodnosti:

Kamenný empírový kříž s balustrádou z roku 1827
Kamenná socha sv. Františka z 1. poloviny 19. století
Tři kamenné kříže ( z let 1903, 1848, 1867 )
Kostel Božského Srdce Páně z roku 1903